 26.04.2018 3 776(13) 0 |
Uvnitř sebe úlomky ze sirek
ještě rozmáčené nezažehnou oheň
víš ten vnitřní, ten co sálá až ke spánkům
až máš chuť se odevzdaně věnovat čemukoliv
co ti vhání krev do žil a naopak.
Víš není to tak. U mě ne.
Silou myšlenky ze všech odstínů lásky
rozsvítit žárovku
nedívat se jen z okna
proplouvat a splývat se životem.
Víš není to tak. U mě ne.
Z bubínků v uších si udělat senzory
jen na tu nejjemnější symfonii štěstí
poslouchat ji znova a znova a vědět že
tu jsi hned vedle mě.
Víš není to tak. U mě ne.
Ze všech boulí v srdci udělat jehelníček
odrážet každý zlý výraz v tváři lidí
co vědí málo a myslí hodně
jako když rozpustíš tekutý fosfor v bublinkové lázni a on
svítí.
Víš není to tak. U mě ne.
Nadechnout se vždy jen na krátkou chvíli
aby zbylo co nejvíce čerstvého vzduchu pro ostatní
dělit se o vše a s kýmkoliv
nabídnout ruce, nohy i duši
věnovat a nečekat s nataženou dlaní
v noci bdít, protože je tma a té je někdy málo na to
aby ses celý schoval.
Víš není to tak. U mě ne.
Slzy počítat jen když jsi šťastný
to aby ses osvěžil a nezapomněl si
že to venku stále tepe
možnost být nebýt v každém okamžiku
svěřit své tajemství staré lípě
pomodlit se a jít spát
nad ránem uklonit se sobě samému
a mít se rád.
Víš není to tak. U mě ne.
ještě rozmáčené nezažehnou oheň
víš ten vnitřní, ten co sálá až ke spánkům
až máš chuť se odevzdaně věnovat čemukoliv
co ti vhání krev do žil a naopak.
Víš není to tak. U mě ne.
Silou myšlenky ze všech odstínů lásky
rozsvítit žárovku
nedívat se jen z okna
proplouvat a splývat se životem.
Víš není to tak. U mě ne.
Z bubínků v uších si udělat senzory
jen na tu nejjemnější symfonii štěstí
poslouchat ji znova a znova a vědět že
tu jsi hned vedle mě.
Víš není to tak. U mě ne.
Ze všech boulí v srdci udělat jehelníček
odrážet každý zlý výraz v tváři lidí
co vědí málo a myslí hodně
jako když rozpustíš tekutý fosfor v bublinkové lázni a on
svítí.
Víš není to tak. U mě ne.
Nadechnout se vždy jen na krátkou chvíli
aby zbylo co nejvíce čerstvého vzduchu pro ostatní
dělit se o vše a s kýmkoliv
nabídnout ruce, nohy i duši
věnovat a nečekat s nataženou dlaní
v noci bdít, protože je tma a té je někdy málo na to
aby ses celý schoval.
Víš není to tak. U mě ne.
Slzy počítat jen když jsi šťastný
to aby ses osvěžil a nezapomněl si
že to venku stále tepe
možnost být nebýt v každém okamžiku
svěřit své tajemství staré lípě
pomodlit se a jít spát
nad ránem uklonit se sobě samému
a mít se rád.
Víš není to tak. U mě ne.
10.05.2018 - 04:43Nad ránem klaním se ti,víš není to tak,máš se ráda,je to dilema věku,chtěl bych mít tvé rozměry vnímání.Hodně štěstí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jako když rozpustíš tekutý fosfor : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Svatební
Předchozí dílo autora : Úzkost
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Amelie M. :Drsná holka s něžnou duší, jejíž dílka čtu si rád, rozpláče, též touhou vzruší, dovede i rozesmát... ♥Prima človíček, který ví, co život obnáší a bere jej tak, jak přichází! Může mne jen těšit, že právě díky kdesi sdílenému odkazu na moji báseň "Když život nedá se už žít" zavítala mezi nás! Již mnohokrát mne inspirovala k zamyšlení nad věcmi, které mne doposud míjely a jindy ve mně probudila touhu k veršohraní! Jsem rád, že jsem ji poznal, je takovým milým oživením nejen tohoto portálku...:-)))
