Ještě jsem to nenapsala

Ginnare: Znáš to - co tím jen chtěl básník říci... hlavně mě bavily ty časové smyčky, jestli se dá něco, co už se stalo, zase odestát nebo ne. Milé, že ses pustila do úvah. ;-)

A42: cítím smíření... v jistém slova smyslu.
Pocit křivdy, hluboko zakořeněný a nejspíš i časem odvátý nebo spíš pískem zavátý... neviditelný, přesto stále existuje a žije si svým životem.
Smíření s tím, že vyřešení, či "omluva" nejspíš nikdy nepřijde...
Chtít něco vrátit... otočit čas... neříct... nenapsat... Bylo by pak něco jinak? Možná... spíš ale ne...

Tak to cítím já :-)
Snad Tě to alespoň pobavilo...

Ginnare: Díky! Tak fajn, napiš, co tě napadá, aspoň zjistím, co čem to třeba je. ;-) Text si stejně žije většinou svým životem.

už Ti nebudu psát, že se mi to líbí. Opakovala bych se a to je nuda...
Co kdybych Ti raději psala pocit, který to ve mně vyvolalo? Bylo by Ti to k něčemu?
Pochopitelně zcela reálně hrozí, že mé pocity nebudou mít s Tvou myšlenkou pranic společného, ale viděla bych to jako zajímavý experiment...
Co Ty na to?

Přeji pohodový den :-)