Pasažér

To, když hledím skrz Tvé chmýří prozářené paprsky,
tak se ve mně touhy zvíří, neklidné jsou mé prsty.

Touží šátrat
po Tvém těle
něžně pátrat
víc, než směle.

Poté líbat okamžitě.
Vzduchem lítat, lásko, chci Tě.

Jen zahodit rozpaky,
jednou věřit v zázraky.

Být tím stromem,
co se sklání,
když jdeš lehce oděna.

V půlce zlomen,
nemám stání,
nese se má ozvěna.

Jak šumím úžasem
a svádím boj s časem.