Struny ve mně

Ač tu volnou poezii nemusím, tohle se mi líbí. Ty to umíš, no :-) Krásné obrazy a vhodně zvolená neotřelá slova...

Leslie: Dekuji za poznamku, nakopla me ke zmene :)

ioreth: ...mnohem lepší! A přitom takový detail:)

Tohle je můj šálek kávy... Děkuji. Krásná.

slnečnica: DDD: Dekuji vam.

Krásnej, řekl bych písňovej, text. Jsem moc rád, že jsem si mohl od tebe po čase zase něco přečíst. A s tím cvikem opatrně. Moc cviku zavání neupřímností a rutinou a té příliš nevěřím :-) Díky, že jsem mohl číst.

ioreth: Nie, nevyšla ;)

Basen jsem sice nepsala z beznadejnym pocitem, ale je pravda, ze situace, ktera me k ni inspirovala, nadejne vychodisko nemela. Kazdy si ji vsak vylozte jak potrebujete. Pisu po delsi dobe, tak jsem trochu vysla ze cviku ;)

ioreth: jo, hezkej pocin.

Občas se ztrácím ve volných rýmech, ale jinak to je pěkné. Jak už bylo řečeno, ta beznaděj je z toho dosti znát. :)

Některé momenty zadrnkaly na mou strunu. :-)

Jo, ja na te basni jeste pracuju, uz tak jsem tam opravila par drobnosti. Myslim, ze se to jeste vykrystalizuje..

Možná je to tím řádkem "je to schované ve skříňce", je takový dlouhý a jakoby měl jiný rytmus (ač technicky tomu nerozumím).

Fascinuje mě, jak mohou bylo slova tak lehká a zároveň v sobě nést takovou tíhu... Už dlouho na mě z žádné básně tak silně nedýchly tak bolavé, beznadějné pocity... Je nádherná a moc hezky plyne... Jen poslední čtyři řádky jsem nějak zaškobrtla, jako bys je snad ani nepsala ty, za mě by tam vůbec nemusely být... Je to ale jen můj subjektivní pohled samozřejmě:)