 15.12.2017 16 1126(22) 0 |
S podzimem vídal
jak ptáci mizí v mracích
To chtělo se mu křičet
že je tu sám
a taky že se bojí
Pokaždé ale
slyšel se jen šeptat
.
Z dutého stromu
vydlabal buben
Doufal že hlukem
odradí vetřelce i strach
Tíseň však rostla
tak že už nedokázal přestat
.
Nakonec zkusil
stejně jak každý z trosečníků
o sobě podat zprávu
Hodil ji do vln
kde tušil jih
a dny a noci čekal
.
Vzkaz skončil v ledu
jen míli od pobřeží
Tak třeba z jara
když bude dobrý vítr...
01.02.2018 - 19:38ioreth: To je jedna z těch, které přijdou už téměř hotové. Moc mě těší, že se ti líbila :-)
01.02.2018 - 14:18Naprosto nejkrásnější první sloka, zbytek básně jen dotváří dokonalý epilog.
13.01.2018 - 07:16Připomněla mi film "Vzkaz v láhvi", krásné ! ‚There's always hope' = Naděje je věčná. Díky !
08.01.2018 - 07:54Megynka: Ano, taková ta naděje, kterou se člověk nikdy neodváží vzít za ruku. Jsem moc rád, že se ti líbila :-)
30.12.2017 - 07:54Moc se mi líbí. Takový ten pocit naděje, která stejně nikdy nepřijde, ale co kdyby přece jen ...
18.12.2017 - 10:44Amelie M.: Nejhorší je, když člověk chce a zároveň nechce. Nebo si to bojí přiznat. Díky moc za návštěvu :-)
18.12.2017 - 00:46Ano, bohužel volání o pomoc není vždy snadné.
Líbí se mi, jak jsi to vyjádřil. Vzkaz přijat, trosečníku. :-)
Líbí se mi, jak jsi to vyjádřil. Vzkaz přijat, trosečníku. :-)
16.12.2017 - 16:28.. moc pěkná věc.. tiché volání o pomoc nemusí vždy vyjít.. je v tom mnohem víc, nedokážu to ale slovy dost dobře uchopit, nebudu se pokoušet
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ostrovy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nevánoční
Předchozí dílo autora : Mosty
