Autorské komedie

Na počátku byla slova, ta slova byla les; a v tom lese rostly stromy a kvetly květy, když zachvátil ho mor; přišli šedí muži – kouřící, hodinkami vybavení uctívači chronose, jehož si nízcí a padlí pletou s kronosem; neposlouchali květy a dali jim lidská jména; počali si značkovat svoje teritoria jménem zákona, vy víte kterého; máte právo nevypovídat, cokoliv jste převzali, může být použito proti vám; na útěku z toho kraje jsme prošli branami, ze kterých není návratu, a potkali bezejmenné poutníky před devatery soustředných kruhových hradeb; v prvních kruzích tam leží v bezvědomí na nemocničních postelích ti, kdo si zvolili být nesmrtelní; v druhých kruzích plavou v moři nejlevnějšího zboží z výprodeje hromaditelé a shopaholici; ve třetích kruzích stojí u prázdných přepážek vystresovaní podnikatelé, kteří se nechtěli vzdát svého zisku; ve čtvrtých kruzích těží krumpáčem kryptoměny burzovní makléři; v pátých kruzích sledují nekonečný proud reklam marketingoví stratégové; v šestých kruzích stojí na rohožích ze špiček od špendlíků spekulanti; v sedmých kruzích do sebe navzájem střílejí teroristé; v osmých kruzích jsou dálkově ovládáni diktátoři; v devátých kruzích stojí v protismyslné póze soch svobody devatero adolfů hitlerů, kteří ukončí každou debatu; těmito kruhy jsme společně prošli, neustále pronásledováni děsivým pocitem déjà vu; v devátých kruzích jsme se rozloučili s duchy vergiliů věčnosti a vylezli až do nejvyšších pater, kde jsme museli podepsat smlouvy s čarodějnicemi s hlavami nadměrných velikostí.

Sto roků jsme žili v dolech a čistili životní prostředí od umbrtkovské špíny civilizací, mlčky zaměstnaní; pak nastoupili jsme do vlaků a odjeli jimi na dna pytlů a močálů, kde jsme si vzpomněli na svá jména a zlomili kletby čarodějnic; vzlétli jsme, alespoň tak nám to připadalo, jako každým vězňům, kteří odloží okovy po takové době.

A najednou jsme vyšli z jeskyní podobenství a potichu líně cestovali jasným, nešišlavým prostorem thoreauů, který se topologicky transformuje podle perspektivy zrakových orgánů za brýlemi; výjimečné svaly nám tepou v hrudi v periodickém rytmu chronose, jako se střídají roční období, den a noc a další periodické jevy; kolem nás je vítězeno ve věčném boji mezi dvojakou láskou přírody a dvojakým chtíčem pseudotvůrců; jsou kolem nás přátelé, jejichž prsty na rukou se věnují listům podzimních barev, neboť se blíží krásy mrazu, polární noci a městských souhvězdí; dalším tahem vezmeme soupeřům dámy se jmény „beatrice“, „lenore“ a dalšími, jež jsou ještě pod zákonem, a dáme jim šach mat.

Cykly chronose poběží dál, ale my tu zůstaneme, protože naše místo je zde; naše partie skončí, a jak zákony kážou nám, budeme věčně hledět do mlčenlivých očí králů, jež jsme porazili; za sedmdesát let budou po nás pokračovat druzí; děkujeme.