Balada

Balada pro dívku se jménem růže

U konce rok třetí, ty spíš ve vysoké věži,
za hradbou z trní nenávistí tvořené.
Myšlenky mé dolehnou k tobě jen stěží,
bezstarostné dětství tvé je jim už vzdálené.

Vodopád lží, jež týrají ti duši,
Dětské tvé nitro zanáší jen strach.
Co děje se v tobě jen málokdo tuší,
na hračku nejmilejší padá šedý prach.

Žena, jež šátkem zakryté má oči,
pomluvy klade na mělkou misku vah.
Krásný zpěv Sirén obloudil jí duši,
spravedlnost prosta je Orfeových snah.

Jak Odysseus bráním čistou pravdu,
věř moje dítě, ubývá mi sil.
Trnité překážky sobě v cestu kladu,
zrušit tvé prokletí, toť jediný můj cíl.