|
Píseň ve formě sonetu.
|
Nad vodou honí se dvě šídla
I přes tu lehkost zdá se mi
že kdyby Pánbů dal mi křídla
já budu chodit po zemi
Že nebe zkrátka není pro mě
- mám z výšek odjakživa strach
tak budu radši kráčet skromně
a třeba bosý - po cestách
A jednou až se zavřou oči
tak řeknu díky, neprosím
než z nebe dolů na zem skočím
do trávy svěží od rosy
Ať Pánbů zlomí nad mou hlavou hůl
když budu moct říct že jsem šel a neuhnul
I přes tu lehkost zdá se mi
že kdyby Pánbů dal mi křídla
já budu chodit po zemi
Že nebe zkrátka není pro mě
- mám z výšek odjakživa strach
tak budu radši kráčet skromně
a třeba bosý - po cestách
A jednou až se zavřou oči
tak řeknu díky, neprosím
než z nebe dolů na zem skočím
do trávy svěží od rosy
Ať Pánbů zlomí nad mou hlavou hůl
když budu moct říct že jsem šel a neuhnul
07.01.2018 17:29
Zamila
Skvělá poezie! :-) Pokorná, něžná... Ty jsi tady vždycky jistota :-) Nejen co se rytmu týče :-)
22.11.2017 18:27
Velmi povedená, hezky s pokorou napsaná. Líbí se mi. :-)
Jen jsem měla trochu problém se slovem "Pánbů". I když se prý také používá, tak to v psané podobě vypadá divně, komolit zrovna jméno boží. Já osobně mám raději pánbůh. ;-)
Jinak super a těším se na další díla od tebe.
Jen jsem měla trochu problém se slovem "Pánbů". I když se prý také používá, tak to v psané podobě vypadá divně, komolit zrovna jméno boží. Já osobně mám raději pánbůh. ;-)
Jinak super a těším se na další díla od tebe.
16.09.2017 22:10
Super. Docela by mě zajímalo, jak by zněl zhudebněný. Jenom bych měl malou poznámku k tomu poslednímu řádku, kde se mi při čtení slovního spojení "moct říct" trochu zamotal jazyk. Jinak ale krásně plyne...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.