Hoď se do klidu, stejně to nezměníš

Jsou věci, které se nezmění...
Jsou věci, které se staly a už se nevrátí...
A mně začíná být jasné...
Že je tohle jak má být...
A všechno to krásné...
Najdeme když budeme chtít- snít...
A kolik je toho co nebylo řečený,
Dny jsou deštěm smáčený...
Nic není nechtěný...
V žilách krev, v hlavě rozum a v srdci cit...
Už to nejde zastavit....
Kolik jen jsi měla slov, cos nikdy neřekla,
Kolik je toho cos už prošvihla??
A nikdo ti to znovu nedá...
Stále se ptáš kde vznikla chyba!

Pochyby to jediné ti zbylo...
I přestože někoho máš vzpomínáš co bylo...
A do očí lžeš lidem co pomoct chtějí...
Ty odcházíš zatím co oni sedí...
Hledáš a nemáš, ztrácíš a trpíš!
V hloubi duše jen cítíš...
Že tohle je moc už na to nemáš!
A když si vezmeš cos všechno ztratil...
Myslíš, že se každý z tvého života bavil...
A potom už nevidíš...
Kdo tu stál a kdo tu nebyl...
,,Debil" říkáš si...
Po nocích zoufáš si!