![]() ![]() ![]() ![]() |
Možná až jednou budu se sama sebe ptát,
proč, že se tohle muselo stát.
Možná právě tehdy pochopím,
že prošla jsem tím obdobím.
Možná až jednou zase bude zima,
a já si budu myslet, že jsem to smyla.
Možná právě tehdy pochopím,
proč lámala jsem si hlavu nad tvým objetím.
A třeba dokonce až- až jednou,
si zase vlaštovky sednou,
a mé vlasy zblednou.
Tehdy mi to všechno bude jasné,
jak to mohlo býti krásné.
Ale teď v tom pouze zmatek mám,
Slunci se zpovídám,
Když budu moct vše odevzám,
a už nebudu žádat nikdy víc.
Tak nechej mě prosit,
za dveřmi tvými,
až se okna aut budou rosit,
budu vzpomínkami- stými.
proč, že se tohle muselo stát.
Možná právě tehdy pochopím,
že prošla jsem tím obdobím.
Možná až jednou zase bude zima,
a já si budu myslet, že jsem to smyla.
Možná právě tehdy pochopím,
proč lámala jsem si hlavu nad tvým objetím.
A třeba dokonce až- až jednou,
si zase vlaštovky sednou,
a mé vlasy zblednou.
Tehdy mi to všechno bude jasné,
jak to mohlo býti krásné.
Ale teď v tom pouze zmatek mám,
Slunci se zpovídám,
Když budu moct vše odevzám,
a už nebudu žádat nikdy víc.
Tak nechej mě prosit,
za dveřmi tvými,
až se okna aut budou rosit,
budu vzpomínkami- stými.

Líbí se mi popisy přírody, některé obraty a hlavní myšlenka. Některé rýmy mi ale připadají jednoduché a fádní. Viz např. první sloka. Vzpovídají se myslím piše bez V :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Možná až jednou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Povídka z veřejných toalet
Předchozí dílo autora : Hoď se do klidu, stejně to nezměníš
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)