přidáno 30.08.2017
hodnoceno 1
čteno 948(11)
posláno 0
Kdysi dávno jsme byli hory,
a Bůh byl Himaláj,
stáli jsme se smysly zklidněnými,
pršelo na nás,
jako jsme i my plakali.

Kdysi dávno jsme byli stromy,
stáli jsme bez myšlenek a beze strachů.

Kdysi dávno jsme byli řekami,
byli jsme nestálí a měli vnory.

A pak nám vzduch a život v něm řekly:
Buďte lidmi, budete milovat!

A tak jsme se stali lidmi a bojíme se,
že máme strach.
přidáno 02.09.2017 - 20:07
krásné, děkuji

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bojíme se, že... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nahý a přítomný
Předchozí dílo autora : Inu, je tu naděje

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
Severka řekla o shane :
Mé Sluníčko....které píše krásnou poezii...;) moc si tě Mirku vážím, i když jsme si v poslední době moc nepovídali...děkuji ti za podporu...za tvá vřelá slova...za tvé přátelství...
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming