přidáno 28.08.2017
hodnoceno 0
čteno 1058(6)
posláno 0
Jsme buky v lese,
stojíme tam,
kde nás postavili
— netečně.

A přesto
ne zbytečně.
Jako žena rodící dítě,
jako říčka v průrvě,
jako vzduch, který vydechuji,
jako mnich modlící se v bezdomoví,
vysílám dobro do všech světů,
vysílám soucit do všech světů,
přátelé mí i nepřátelé:
kéž jste šťastní,
kéž je vám dobře,
navždy a s radostí.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Inu, je tu naděje : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Bojíme se, že...
Předchozí dílo autora : Jmenuju se Antonín

» narozeniny
Elline [18], Lycantrop [17], efka [12], Lamerka007 [10]
» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :
Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming