přidáno 13.07.2017
hodnoceno 1
čteno 961(7)
posláno 0
Ty, kdož's mátl můj sluch,
vryl vidinu slunných luk,
lesů a hor zpívajících,
vykouzlil na mých lících
růž radostnou, neb květy,
srůstající mezi se světy,
v nichž utápí se mé blaho,
jejž na srdce mi sáhlo,
v tu bolest byla pryč,
zůstal jen smích a bič,
jejž pohání mě k nebi,
dokud kouzlo nepoleví.
přidáno 14.07.2017 - 07:11
Promiň, ale nelíbí se mi to. Je to šíleně šroubovaný. Nevadí mi, pokud někdo píše stylem ze začátku minulého století, pokud ví, co dělá. To pak může být i krásné, byť to zrovna dvakrát nevyhledávám. Co to je ale za formulaci "srůstající mezi se světy", nebo "v tu bolest byla pryč"? "Jejž" znamená "kterého". Dosaď si to do té básně a uvidíš, co jsi napsala za nesmysl. Co takhle zkusit psát současnějším jazykem? Vyřeší ti to spoustu problémů. Omlouvám se za tu příkrost. Nemyslím to zle, mám jen rád češtinu.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hypnotizér : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Kratochvíle

» narozeniny
oogamie [10], Yanishka [9], Erik INFP [2], albrtklin [1]
» řekli o sobě
Sucháč řekl o Umouněnka :
Prostě Vivi, ta od sazí, duší Blázen, člověk, který má takovou představivost, jakou jí v tak ranném věku, ve kterém je, může závidět prakticky kdokoli...fantastické hrátky se slovy v jakékoli formě jí už dávno katapultovaly mezi elitu...jsem rád, že Tě znám... :-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming