Kratochvíle

Pot srší ti z kůže,
divím se sám sobě,
co tvé tělo zmůže
na jiné osobě.

Oči září ti temně,
chrlíš zlá slova,
když zasévám sémě.
(Opékám tě dozlatova).

Tělo ladně se kroutí,
cukají ti tvé nervy,
div se nezhroutí -
jak šelestící červy.

Tělo ladně se kroutí,
křivky máš tlustokožce.
Jakže! Copak tě rmoutí!
hleď na mne - jednorožce!

Na mé teď umíráš chloubě,
vyčerpaná hříšnou slastí,
jak do tě neustále dloube,
Slyš! Jak řetězy již chrastí.

Propadlas peklu, tvá duše
již mimo naše těla -
(Och, jak jen chrčíš suše!)
lítostivě naletěla.

Krása je podlý klam -
lákadlo necudných dam,
které opětují marnost,
Odměna? Shnijí na kost!