K jednomu smutnému výročí
 20.05.2008
6
1912 (20)
0
Kdo se smrtí se kamarádí
kdo dokáže dát jí šach,
kdo ustele jí na márách
či kdes ve starém harampádí?

Chceš na kosu jí sebrat brus,
zkrotit ji chceš v divém tanci,
snad v spánku přivést k levitaci,
jí poroučet chceš? Tak to zkus!

Na odvahu však neber dluh
a obtížen ať nejsi hříchem,
též raděj nebuď smrtelníkem,
jí poroučet zná jenom Bůh...
 27.05.2008 09:55
Vďaka Existencii za Smrť ...
 22.05.2008 21:45
Smrt je jen okamžik...který nemá dlouhého trvání...;) věřím v reinkarnaci...v minulém životě jsem prý byla papouškem;-)
 22.05.2008 20:59
třeba je smrt v každém z nás... každý má tu svou... každý je sám svým bohem... kdo ví :)
 20.05.2008 22:03
Neporoučej radši Smrti,
nevíš, kdy na dveře ťukne ti,
stejně tě jednou zdrtí
v chladném i hřejivém objetí...

To mě jen tak napadlo, básnička je krásná. A pravdivá, bohužel.
 20.05.2008 21:11
:-)
 20.05.2008 12:30
Pro tu divoženku s kosou
každé slovo marné je,
kam jen šlápne nohou bosou,
pak už jen vzpomínka zahřeje...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.