Opravdu poslední loučení

Nastal čas
kdy musím odejít.
Chytnout se kliky
a klíčem zámek otevřít.

Dovol mi lásko
Naposled Tě políbit
Tvé hebké rty na těch svých opět ucítit.

Naposled splynout v jediný dech.
Vžít se ,
do mravenčení na zádech.
S pláčem přijmout Tvůj teskný vzdech.

Spatřit ,
měsíční třpyt ve vlasech.

Když západka klapne v bílých zdech.
Když v před rámí stojím
s batohem na bedrech.

Slabí hlásek chodbou se prolíná,
v ozvěnu se mění.
Koutkem oka zpět pohlédnu.
Spatřím ty oči které s pláčem se žení.

Nežli slza v zem se změní.

Láska opět mého nitra pění.