|
aneb naivka z pohledu naivky.
 28.05.2017 5 1533(18) 0 |
Hniju uvnitř samy sebe
Prokletý ideály,
lží bych mohla u pultu platívat.
A tak
nezbývá, než se otázat-
Cítíš tu ten potemnělý chlad?
Mísící se s askezí
líbat tě, a pak si zas naříkat.
Prokletý ideály,
lží bych mohla u pultu platívat.
A tak
nezbývá, než se otázat-
Cítíš tu ten potemnělý chlad?
Mísící se s askezí
líbat tě, a pak si zas naříkat.
Ze sbírky: Na p(o/ů)li pravdy
28.05.2017 - 20:09Přiznám se, že často ani nehledám autorovo sdělení, ale potřebuju, aby mě báseň zaujala a nějak se zapsala, což je právě tento případ :)
28.05.2017 - 11:27Lasak: Možná anotace pomůže? Aktuální rozpoložení, jak se vidím, žádnou světobornou myšlenku v tom opravdu nehledej
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Těší mě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zrcadlo života
Předchozí dílo autora : Správný směr
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Hardtosay [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
