Doba králů

Věky tu stojí a stát bude dál,
dějiny měnil, krajiny král.
Tyčí se na skále nad řekou,
cimbuřím k nebi ruce své vzpíná,
k bráně jde cestou klikatou,
bída a chudáků špína.

Na hradbách stojí mocný Pán,
chudinou v podhradí proklínán,
za hradbou vojsko se skrývá,
boha války teď vzývá.

První paprsky zazáří,
odhodlaným rytířům do tváří,
na brnění se leskne znak,
zuřivý, velký, mocný drak.

Za chvíli vytáhnou do boje,
zařinčí zbraně a zbarví se zem,
prolitá krev na rukou vzplane,
z hrdla se ozve poslední sten.

Bída zas tančit své tance bude,
smrt bude jásat a bujně se smát,
vycení zuby a utiší svůj velký uřvaný hlad.

Dějiny vzpomenou velikých činů,
co změnily starého světa řád.
Hrad bude křičet dál k nebesům sláva,
minulost chválit a dnešku se smát.