O půl druhé ráno vypnul se svět
rozbouřené vlny fibrilují srdce
výkřiky poskládané z holých vět
na slaném jazyku znějí tak trpce.
V očích hloubka mořského dna
víčka obtěžkána moudrými slzami
smířený s koncem jež málo kdo zná
do písku ulehá životem znavený.
rozbouřené vlny fibrilují srdce
výkřiky poskládané z holých vět
na slaném jazyku znějí tak trpce.
V očích hloubka mořského dna
víčka obtěžkána moudrými slzami
smířený s koncem jež málo kdo zná
do písku ulehá životem znavený.
Ze sbírky: Nietzscheho se neboj
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.