Láska, výmluva

Láska je pouhá výmluva,
která zní z našich úst,
umožňuje zapadnout mezi ostatní,
a se všemi společně růst.

Pouhá představivost umlčí
smíšenou prázdnotu se smutkem,
a v očích jsme šťastni,
když naše slova jsou jen předsudkem.

Láska je zneužitelná,
odvrátíme se k ní s nadějí,
že pak naše slova
ke štěstí všechny svádějí.

Naše řeči s využitou láskou,
bez ní věty ztrácí na významu,
doufat o samotě,
že příště sám sebe již nezklamu.

Neustálá figura hlídajíc
naše ramena před brekem,
představuji si ji opodál,
hledíc na mě se vztekem.

Neusínající vina v duši,
když tichá slova nesmyslů
mají naplnit štěstím oči,
co jsou plné úmyslů.

A nelze přečíst v knihách
kam své srdce směřovat,
když půdu pod nohama ztrácíme,
neboť sami sobě nedokážem se svěřovat.