Část nedokončená

A hned zase, proč bych se měl tím trápit,
do hustých sítí jejích myšlenek nechal jsem se zvábit,
když ona prostě nechává ráda mé srdce zlomené,
jen s ní má naději být ještě někdy spojené,
myšlenky opět začínají hlavou proudit nespokojeně,
seskupený obraz vytvoří pouze ojediněle,
věci v mysli mi vyvstanou, vzápětí však odejdou,
jen u jediného člověka, vždy společně se sejdou,
u ní, která se bojí do čehokoliv vstoupit,
snad nemá strach, že by mohla prohloupit,
i já nevím, co mě čeká tam, na konci začátku,
zda mě mé snažení vykoupí, či bude dožadovat se doplatku,
nejhorší je, koukat se ven a sama nevidět,
být líná a zůstat doma, ale zároveň i objeti svět,
proto dávej pozor, z jakého místa hned všechno odsoudíš,
je možné, že nejsem pravý, ale sama se tolik nocí probouzíš,
a přemýšlíš, co by se stalo, kdybys už usnula,
ke svým snům, ideálům potichu doplula,
nebo snad poznala to, co mělo zůstat neobjevené,
viděla bys to, co tvým očím nemělo být zjevené,
nikdy to nezjistíš, kvůli tomu, co chtěla tvá mysl,
začalas přemýšlet, a hlas tvého srdce ztichl,
nenaslouchala jsi svým citů uvědomělých myšlenek,
a já tě už navždy budu znát jen navenek.