Dárek

ONA:
Ležel tam a nevěděl, co činí,
když přišla k němu ona a vyzvedla ho z hlíny.
Zase si vymýšlí, bylo to na pláži.
Ten malý kamínek pohled jí rozzářil.

Ten kámen bez citu měl vážně zvláštní tvar
a jak by čekal právě na ni.
A měla hnedle lepší spaní
a svět se před ní otvíral.

Skryla ho pod polštář, míjel den po dni,
než čas odjezdu konečně se zvolil.
Pašuje kamínek pod prádlem spodním,
pod něj by žádný celník si kouknout nedovolil.

A tak byl kamínek vyvezen šmahem
a ona hned věděla, co udělá s ním.
Nebude syslit si, předá ho darem
maličká Yanishka se srdíčkem kamenným.

A zpoza svých oříškových očí
skrývá své touhy na hraní.
To srdce se prý nerozkočí,
když vezme on ho do dlaní...


ON:
Milá poetická Yanishko
pokárati musím tě maličko...
vývoz nerostného bohatství z cizích zemí
legální činností rozhodně není...

Riskuješ odhalení,
žalář, možná i zmar...
ozvláště když onen kámen
takový! má tvar...

Avšak děkuji ti,
mezinárodní zločin odpouštím.
Obzvláště, když podobných hříchů
sám se také dopouštím...

Yanishka už možná spí
a ani se nedoví,
že nemusí si balit ranec,
natož cítiti se jako psanec.

Kamínek si jen tak leží,
čas kolem něj klidně běží.
Tento lup z mořské pláže
nikdy nikdo nedokáže...