|
Inspirace přišla bez pozvání
|
Jsou dny a není jich tak málo,
kdy touhy rodí se snad z deště.
Kdy sami sobě odpouštíme chyby.
Jsou noci, v kterých by se nám i zdálo,
že z nebe prší zlaté ryby.
Jsou chvíle,kdy děje se to ještě...
Jsou místa v tom zvláštním snovém kraji,
kdy dokonalé mořské panny
odloží hraní v příboji
A nečekajíc na svítání
(úplně tiše, potají)
v tvé srdce vklouznou bez pozvání.
A jsou časy
a děje se to stále,
kdy ubíháš vstříc svému snu
a otvírajíc svoje srdce
kráčíte spolu ruku v ruce
- - -
než stáhne tě pod hladinu
kdy touhy rodí se snad z deště.
Kdy sami sobě odpouštíme chyby.
Jsou noci, v kterých by se nám i zdálo,
že z nebe prší zlaté ryby.
Jsou chvíle,kdy děje se to ještě...
Jsou místa v tom zvláštním snovém kraji,
kdy dokonalé mořské panny
odloží hraní v příboji
A nečekajíc na svítání
(úplně tiše, potají)
v tvé srdce vklouznou bez pozvání.
A jsou časy
a děje se to stále,
kdy ubíháš vstříc svému snu
a otvírajíc svoje srdce
kráčíte spolu ruku v ruce
- - -
než stáhne tě pod hladinu
02.05.2020 22:43
Nevím, jestli seš ještě na Psancích. Ale jestli ano, rád bych poděkoval. Toto je nádhera, rozumím tomu zcela přesně a je to úžasné.
15.12.2016 22:34
pro mne je vždycky důležitá myšlenka a ta je moc krásná, kéž se toužebná přání vyplní.
12.12.2016 20:08
DDD: děkuji za návštěvu, za milý koment, za poznámky, báseň jsem trošku upravila, aby tam bylo jednotné číslo "ty"...lépe to zatím neumím
11.12.2016 09:58
Ta je opravdu hezká. Úvodní šestiverší nemá chybu. Ke konci mi to pak trochu pokazily špatně užité přechodníky (v množném čísle je, pokud mě paměť neklame, koncovka -íce) a na konci bych sjednotil: běžíme - kráčíme - nás, nebo běžíte - kráčíte - vás. Každopádně je ale moc pěkná a jsem rád, že jsem mohl číst. Dík :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.