Roky plynou

Hlava jak makovice
nevěříš politice
a myšlenky jenž ti v hlavě plynou
jak rychle se objeví
tak i zhynou
ve snech se procházíš
ruku v ruce s jinou
a potom
se doma v posteli pelešíš
ze svoji ženou


Mozek je nástrojem
naší mysli
někdy máš obavy na co
on myslí
To strašné dilema
zda se řídit rozumem
či srdcem
je to čím dál horší
s přibývajícím věkem

Když tvé tělo staré
pomalu chládne
to co bylo už není
a nenávist vládne
Nikoho nehledáš jen stojíš
na místě
a město to je lidí
obrovské mraveniště

Chceš mít už klid
a tiše odejít
to je snad jediné co si přát
smíš
A tak čekáš na ten den
kdy přijde tvůj výdech poslední
a krematoriem bude
znít hudba pohřební