Zvuk.
Ten, co mate smysly.
Svědí.
Kroutí stěny žaludku.
Zní.
Zní ve mě.

Hlas kousavého ticha,
co se bez přestání,
slizce line z mého nitra.

Zvuk.
Ten, co děsí,
když zmrzačená ochrnutá duše
sklíčeně touží cítit
nové probíhající doteky.

Necítí.

Ticho.
 19.10.2016 23:27
Devils_PIMP: Barvu krevní sraženiny, tedy alespoň dle mého názoru.
 19.10.2016 23:23
 Devils_PIMP
Jakou barvu má výkřik?
 16.10.2016 17:38
oslov radek: mechanická okurka: Lasak: kmotrov: Děkuji Vám, vážím si Vašeho názoru :)
 16.10.2016 16:31
líbí...
 15.10.2016 23:36
Velmi pěkně uchopené téma citového hladu, hladu který křičí tichem.
Není to báseň pro každého a je velmi povedená (včetně názvu).
 15.10.2016 13:11
Jak většinou nemám rád, když se pracuje s kurzivou a tučným písmem a podobnými věcmi, tak mi to tady přijde naprosto účelné a jediné možné správné.
 15.10.2016 08:22
Hodně povedené Vyvolává to až takový odpor, nechuť, ale to je zřejmě účelem. Ačkoli na mě příliš depresivní, tak je to velice pěkné dílo :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.