Nevím proč mi ta květina vždycky přišla tak smuteční. Asi proto, jak ze změní v bílé chmýří co rozfouká vítr...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Bylo léto, ještě vzpomínám si,
jak svatojánská světélka
prosvěcela lukám zlaté vlasy
a ty jsi jako Popelka
mě posílala pro oříšky.
...a potom kvetly pampelišky.
Plynul čas a v chladných chodbách domu
dvě srdce, jako perkuse,
vzpouzela se v rytmu metronomu,
až jednou samým rámusem
vypadaly stránky z knížky.
...a zase kvetly pampelišky.
Čtyřlístky jsme skryli do herbáře
a vydávali na příděl.
Narostly nám s léty svatozáře,
skrz jejichž svit jsem neviděl,
že pod okny nám rostou křížky.
...a tehdy kvetly pampelišky.
Bylo léto, vidím to jak loni
- a možná je to teprv rok.
Lidé mlčeli když zvoník zvonil,
já s nimi zkoušel držet krok
a teď už na mě hledí z výšky.
...a zase kvetou pampelišky.
jak svatojánská světélka
prosvěcela lukám zlaté vlasy
a ty jsi jako Popelka
mě posílala pro oříšky.
...a potom kvetly pampelišky.
Plynul čas a v chladných chodbách domu
dvě srdce, jako perkuse,
vzpouzela se v rytmu metronomu,
až jednou samým rámusem
vypadaly stránky z knížky.
...a zase kvetly pampelišky.
Čtyřlístky jsme skryli do herbáře
a vydávali na příděl.
Narostly nám s léty svatozáře,
skrz jejichž svit jsem neviděl,
že pod okny nám rostou křížky.
...a tehdy kvetly pampelišky.
Bylo léto, vidím to jak loni
- a možná je to teprv rok.
Lidé mlčeli když zvoník zvonil,
já s nimi zkoušel držet krok
a teď už na mě hledí z výšky.
...a zase kvetou pampelišky.

Ten smutek přirozeným zdá se,
zpívá o tom, co čas již vzal,
z oka slzička skulila se
a vzpomínky tě nesou v dál.
Písničkou trampskou téhož jména,
jaké i ty v záhlaví máš,
duše tvá je rozesmutněna,
snad dívku stejné krásy znáš.
Jak to semínko na padáčku
odlétla její duše v dál,
teď hledí na tě zpoza mráčku
a jde dnes na nebeský bál...
S jinými prohání se Rájem,
který jen z vyprávění znáš,
Hospodin platí za ni nájem,
a s Petrem hrají mariáš...
Jj, hezky jsi to tu poskládal a pár čtenářům se možná i potily oči...:-)
zpívá o tom, co čas již vzal,
z oka slzička skulila se
a vzpomínky tě nesou v dál.
Písničkou trampskou téhož jména,
jaké i ty v záhlaví máš,
duše tvá je rozesmutněna,
snad dívku stejné krásy znáš.
Jak to semínko na padáčku
odlétla její duše v dál,
teď hledí na tě zpoza mráčku
a jde dnes na nebeský bál...
S jinými prohání se Rájem,
který jen z vyprávění znáš,
Hospodin platí za ni nájem,
a s Petrem hrají mariáš...
Jj, hezky jsi to tu poskládal a pár čtenářům se možná i potily oči...:-)

Zamila
Moc roztomilá a něžná báseň, přitom vážně smuteční ... Tohle prostě umíš. Bezva refrén na správném místě, člověk se hned zamyslí ...

Devils_PIMP
Jestě jednu takovou a ořistabeš v oblíbenejch. Více takových autorů. Tebe je tu skoro škoda.

Tom Cortés: Jo ták, už chápu :). To je příběh tří nebo více let. Mám to nějak zafixovaný, že po pampeliškách přijde léto, a ne naopak, protože po létě je ještě podzim a zima a pak teprve pampelišky.

Orionka: To ti ani nemají sedět, ty pampelišky jsou tu jako posouvač času :)

Zvláštní, pro mě jsou pampelišky symbolem pomíjivosti, něco jak jepice, utrhneš a zničíš. Ono to k té pohřebnosti má možná blízko. Ale hlavně jsou to jarní kytky, ne letní, to mi tam nesedí. Jinak moc hezké obrazy a vymazlená forma.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pampelišky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Po Hádkách
Předchozí dílo autora : Kde jste tehdy byli?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Elline [17], Lycantrop [16], efka [11], Lamerka007 [9]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))