Železný kořen

Ginnare: Dík za zamyšlení. Já u tohoto textu myslela hlavně na chudáky obzory a svítání, co jim nezbývá než být romantickými rekvizitami, ať chtějí nebo ne.

zasněnci... shaneho posedlost vyjadřováním citů a náklonností vytěsnila možnost, že člověk sní i po něčem jiném... těžko pochopitelné a uchopitelné vakuum, které mě tak nějak uzavřelo do bubliny popírající fyzikální zákony... to je asi to nesrozumitelné a těžko identifikovatelné brnění... že by začínající neuropatie? nebo jen v pocitu vlastní malosti utopený vzdech nad novým ránem...?
i samota může být plodná, navzdory fňukajícím hormonům...
:-)

A42: Ano, to jsi řekla, ale já se přece ptám, kdože jsou tedy oni "zasněnci" ? Mně se hned připomněli "truchlenci" z Máchova Máje...:-P

shane: Jak jsem již prve řekla, není to báseň o lásce.

A42: A kdo jsou pak tedy oni "zasněnci"? Že by párek jen do sebe zahleděných? :-P

shane: Dík za zastávku. Ale on ten text moc není o zamilovaných...

Nikytu: Tak díky za ocenění těch dvou řádků. :-))

Koukám, že nejsem jediný, kdo propadá podobným snivým úvahám a pocitům, i když v reálu je spíše tajím a sděluji jen věci dosti jednoznačné, aby si někdo marně netrápil hlavu otázkou, co vlastně to ten poeta(?) chtěl říci...Zajímavé číst si to takhle po ránu, kdy je člověk více otevřen vnímání. :-)


Přemýšlím, jaké je to as,
když jehličkami brní čas,
(v konečcích prstů píšeš tu!,)
zasněnců pár když v duetu
unyle hleděl na obzor,,
kulatě přispěchalo z hor
promrzlé něžné svítání
a nikdo Zemi nezbrání
by točila se dokola,
když srdce touhu zavolá...

Moc se mi líbí 3. a 4. řádek. Výborné. :-)