28.09.2016
3
1000 (11)
0
Začíná podzim
a medvědi se asi chystají spát
ty má milá po ránu otvíráš snář
v hlavě přemítáš co bylo
či nebylo
a jak se to vše přihodilo

Ze stromů už pomalu padá listí
a vítr nám do uší sviští
rána jsou chladná
ale přes den se to vždy zlepší
chvíli je jasná obloha
a potom na okapy prší

To je ten podzim který přišel k nám
a já se oddávám představám
jak ty kráčíš ulicí
v tom kabátku novém
jež sem ti koupil
ten den kdy sem ti do života vstoupil
poté ti ruku podám když ti je zima
si tak roztomilá s tvářemi červenýma
a tento podzim je jen náš
po něm přijde zima zas
 01.10.2016 15:44
Pajalord: Učíme se stále po celý svůj život! ;-)
A pokud jde o verše v komentáři, vždy je snadnější se inspirovat tím, co čteme než vymýšlet všechno sám...I když já dnes po všem, co jsem tu i jinde četl, jsem taky něco malého napsal...:-)
A Láska je ta největší inspirace! :-P
 01.10.2016 14:49
shane: Děkuji :)) a ta báseň v komentáři je užasná mám se ještě co učit :))
 01.10.2016 10:25
Láska je mocná kouzelnice
a oči tvoje prohlédnou,
tu svět ti zkrásní převelice,
ty vyjádříš to básní svou...

Zbývá než popřáti vám štěstí,
ať tahle Láska vydrží,
najdete v sobě sílu nésti
ji ve dvou nésti nad strží

života, jak artista z cirku,
jak topolů pár v bouři stát,
když i nepříjemností mírku
vám Osud zkusí přimíchat.

Však každá bouře jednou mine,
hořké se v sladké promění,
jak těsto na dobrý chléb vzkyne
Štěstí dvou, co krásný sen sní...

☻Krásné probuzení do slunečného sobotního rána, již druhá zamilovaná báseň, co tu čtu. ☺

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.