z tuláka králem

Toulám se toulám
jako blázen noční krajinou
s mou duší černou
duší nevinnou
občas potkám po cestě známe tváře
kreré já škrtám přes diáře

Poté se zastavím
pohlédnu na noční oblohu
z té krásy hvězd dál jít nemohu
tak se zastavím sednu si
a až na mě přijde spaní
ráno mě vzbudí rosa ranní
jakmile se probudím dojde mi že jsem bos
kolem mě skáče černý kos

A tak vstanu a přejdu ten tajemný most
jak dnes tak i napřesrok
a v dálce už vidím tyčit se starý hrad
na který chodím s kytarou pro panstvo hrát
je lehké veselit se a smát
když za humny je drak

Jakmile dohraji dám si skleničku
vína a kráčím zase spát
jenže já nedojdu ouha držkopád
padám z kopce
letím k zemi
do náruče jedné krásné ženy

která má vlasy dlouhé
jako rozbouřené vlny moře
a stojí tam na tom hradní dvoře
a já ji padnul rovnou do náruče
k smrti bylo jen kousek
ona mě chytla a já se stal
z chudého chlapce sám pan král
pryč jsou ty časy kdy jako tulák jsem na hradě hrál
přijď i ty na večerní bál