Zmizení

Kapitola první: Konec dobrých časů

Byla to středa. Krásná srpnová středa. Dva mladí lidé se procházeli po ulicích města. Název města není důležitý. Ale dvojici vám představím. Chlapec, který svíral ruku holky, se jmenoval Jimmy. Měl trochu delší vlasy, tmavé, až do černa zbarvené vlasy, postavu vyšší, ale žádný hráč basketbalu a oči zeleně zářily. Mladá slečna, kráčející vedle něj, se jmenovala Sára. Měla brunet vlasy, nižší postavu, a pronikavé hnědé oči. Oběma bylo 19 let.

Pomalu se začalo stmívat. "Jdeme se ještě projít za bratrem?" Jimmyho bratr bydlel s jejich otcem, zatímco Jimmy s matkou. Sára se na něj podívala. "Dneska ne, nemůžu. Přece jsem ti říkala, že zítra mám práci." Jimmy se chytil volnou rukou za hlavu. "A jo, vlastně, já zapomněl." Otočili se k sobě. " Takže zítra odpoledne miláčku?" Políbila ho. "Určitě zlato," odpověděl a objal ji. Posléze se otočili každý druhym směrem a odešli.

Jimmyho bratr, jménem Zach, zrovna seděl za počítačem a hrál hru, když se bytem rozlehl zvuk zvonku. Vstal. Byl asi o hlavu menší než Jimmy, vlasy měl trochu světlejší a oči byly jako nebe bez oblak, až azurové. V trenýrkách otevřel dveře. V tu ránu schytal od Jimmyho ránu do paže. "Čau," řekl Jimmy a odstrčil ho dovnitř. "Je tady?" "Ne, před chvílí odešel," odvětil Zach a mnul si přitom ruku. "Co hraješ?" Zach se usadil k počítači. "Counter." "Dáme pár her?" Přikývl.
Po třech hodinách hraní se Jimmy zvedl, poplácal bratra po zádech a odešel z bytu.

Došel domů. Jeho máma byla na odpolední směně, takže byl byt naprosto opuštěný. Při přechodu z chodby do jeho pokoje se mu zatmělo před očima.

Najednou se ve dvou různých částech města, ve dvou různých bytech, rozzářilo na pár sekund modré světlo. Sára ani Zach, Sára pomalu usínající, Zach sedící za monitorem, v tu chvíli světlu nevěnovali nějakou větší pozornost, usoudili, že je to s únavy. Sára usnula, Zach se zvedl a šel také spát.

Bylo ráno. Sáru vzbudil budík, vstala a začala se připravovat. Měla strašně zvláštní pocit, ale ponechala se v domněnce, že je to z nedospání. Oba její rodiče ještě spali, tak se mohla v poklidu vydat na její letní brigádu.

O tři hodiny později se vzbudil Zach. Posadil se na postel. Do jeho pokoje přišel otec. "Pojď na snídani. Nebo bych měl říci na svačinu?" " No jo chápu, za chvíli ok?" Jeho otec odešel. Zacha trápil podivný pocit, ale stejně jako Sára, si myslel, že by měl více spát. Protáhl se, natáhl si tričko, které se mu válelo na zemi a šel do kuchyně. Když došel do kuchyně a uviděl jeho mámu stát za plotnou. Nevěřil svým očím. "Mami?", řekl zmateným hlasem. "Sedej zlato, hned ti něco dám." Zach stal ve dveřích s otevřenou pusou. Oba jeho rodiče na něj nechápavě zírali. Po chvíli ticha, otec rekl: "Tak si sedni, ať ti máma může dát jídlo ne? Hned!"

Sára pracovala v jedné trafice na konci města. Většinou se u trafiky nestojí půl kilometrová fronta jako v obchodních domech, kde je sedm pokladen, fungují však pouze dvě. Vytáhla telefon a klikla na data. Rozklikla Messenger a chtěla napsat Jimmymu. Jeho profil však v Messengeru nebyl. Vyhledala ho přes Facebook, ale ani tam jeho profil nenašla. Začala se obávat, co se stalo, že si ji zablokoval, a tak chtěla vytočit jeho čísla. Když však rozklikla kontatky, jeho číslo v nich taky nenašla. Napsala ho tedy normálně do vytáčení. "Volané číslo neexistuje," zněl hlas robota z telefonu. "Co se to tu sakra děje," řekla si pro sebe. Vytočila číslo svého šéfa. "Zdravím, tady Sára. Musím odejít, něco je s mým přítelem." Z druhé strany se ozval mužský hlas, zkreslený telefonem."Ty máš přítele?" Sára se podivila, vždyť ho šéf už několikrát viděl."Ano, vždyť sem za mnou chodí každý den." Její šéf odvětil, ať tedy zavře, a někdy jí ho přivede ukázat, že by ho rád viděl. Sára zavřela, nasedla do auta, které jí její máma koupila k osmnáctým narozeninám a vyjela k bytu Jimmyho mámy.

Zach stal stále opařeně ve dveřích. "Tak sedneš si? Už mě začínáš fakt srát." Zach odvětil. "Jakože je tady máma?" "Co to zas meleš. Sedni si nebo tě posadím sám" Máma se otočila. "Co je s tebou broučku? Nemáš horečku?" "Musím jít za Jimmym." Jeho otec se na něj podíval. "Za jakým Jimmym?" Zach ho odbyl pohybem ruky, protože věděl, že Jimmy s otcem spolu nedokáží vycházet. Oblékl se, ignoroval svého otce, vřeštícího z kuchyně a vyšel na schodiště. Vytáhl telefon a vytočil Jimmyho číslo. "Volané číslo neexistuje," ozvalo se z repráku. "Co do hajzlu?"

Vyběhl z bytovky zrovna když okolo projížděla Sára. Ta si ho všimla a
zastavila. Došel k autu."Víš, kde je Jimmy?", řekli shodně. Zach si sedl na sedadlo spolujezdce, Sára vyjela a on jí vylíčil situaci doma. "Děláš si jen prdel, že jo? Jak jakože tvoje máma byla u vás?" Zach zvednul ramena. "Co se to děje?"

Sára prudce zabrzdila před domem, kde měla Jimmyho a Zachova matka byt, až se důchodkyně, sedící na lavičce před domem, malém zvedly. Stačilo jim však nenápadně protáhnout krky, aby viděly, kdo, co, proč? Dvojice došla ke dveřím, vyšla do druhého patra a zaklepala na dveře číslo 6. Ozvaly se kroky. Dveře se otevřely, stál v nich starý, pobledlý muž. "Co chcete?" " Pardon, pane, kde jsou předchozí majitelé?" "To má bejt vtip? Žiju tu od doby, co tu tenhle barák stojí. A teď zmizte vy spratci, zmizte!" Třískl dveřmi. Zach okamžitě vytáhl telefon a zavolal mámě. "No ahoj, potřebuju vědět, kde je Jimmy. Jak jako jaký Jimmy? Můj starší bratr Jimmy." Dal hovor na reprák. "Broučku, opravdu ti nic není? Ty přece nemáš bratra."