přidáno 22.06.2016
hodnoceno 0
čteno 1388(10)
posláno 0
Už vím, že jdu po chodníku
k rybníkům plným vodníků.
A rozhlížím se kolem...
Jako kdyby všechno bylo
skryto šedivým závojem.
O kráse kolem se mi snilo.

Vnímám svou ignoraci.
Zdálky už mávají mi raci.
Nesměle kráčím dál...
Křičí na mne strašné ticho
vede mě ve vodníkův sál,
kde hrůzné je rybníka břicho.

Nechoď dál, zastav se!
Kdo mě to ruší zase
a chce mě vytrhnout
z té věčné prázdnoty,
nenechat mě utonout,
zachránit mě z temnoty..?

Vidím stéblo pod hladinou.
Prý bylo tam i před hodinou.
Nechtěla jsem se ho chytat.
Teď už vím, že mě zachrání.
Duše se přestane v agónii smutku zmítat,
to ostré stéblo ji nezraní....

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prozření : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Přítel

» narozeniny
januve [17], petr richter [15], NiKiTa [14]
» řekli o sobě
Jsoucno řekl o štiler :
Kamarád ve zbrani, expert v kouzlení. Pár společných zážitků, které mě baví ještě teď. Jeho tvorba je v těchto končinách potřeba jako vodka na stranické schůzi. Cynik se skvělým darem dokonale a z fleku přetextovat jakoukoliv písničku.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming