Skleněná kostka

Klič se mi zalomil v zámku to je šílený
a já zůstal uvězněný
v kostce skleněný
nedá se nikam hnout můžu
tu jen tak stát
a čekat na zázrak

Jestli mě ale nevysvobodí
mé tělo nenajdou
já propadám se tou nekonečnou tmou
proč jsem tu zavřený
a nemůžu zpátky
snad ještě uvidím slunce
a uslyším zpívat ptáky

Ta kostka
je mojí skleněnou rakví
asi jsem dostal to co mi patří
proč musím prožívat
ty strašná muka
bolí mě hlava a svrbí mě ruka
těžký nádech
a hlasitý vzdech
to již začal v mém těle
účinkovat ten smrtelný jed
kolik času mi zbývá já
se teď ptám
a oddávám se představám

hodina za hodinou
pomalu plyne
vše se zdá tak jiné
konec už nastává krev mi
teče z uší
a chlápek co mě kamerou sleduje
směje se a říká si
že mi smrt sluší.