Slizká tíha tmy zrádně oblepila rafičky.
Ztěžkly.
Nehybně civí,
jak se škvaří
lidské tělo,
ve vlastní šťávě.
Tromby záblesků, časů minulých,
v krevním řečišti
pumpu ucpaly.
Oběh se zpomalil.
A tělo usíná.
Konečně.
Ztěžkly.
Nehybně civí,
jak se škvaří
lidské tělo,
ve vlastní šťávě.
Tromby záblesků, časů minulých,
v krevním řečišti
pumpu ucpaly.
Oběh se zpomalil.
A tělo usíná.
Konečně.
31.03.2016 08:25
z Vašich básní mi sem tam běží mráz po zádech jak při hororu (což pokládám za skvělé, protože básně mají něco vyvolávat)... že by z pera studentky medicíny...? :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.