Úplňková noci

Tichá noci,
ty temná noci,
ty vnímáš můj stesk
i tiché dravé kroky,
kterými ruším
tvůj blahodárný
klid...

Ty tichá noci
spolykej mé slzy
a ty řeko
buď o ty kapky
slanější,
buď o ně blíž k moři,
ke svému cíli,

když víš,
že já v srdci hořím
a naříkám,
buď o ně blíž,
když tu podnapilá kráčím
dravými kroky
vstříc spánku
a bolestným snům.

Buď blíž cíli
a buď blíž mně,
podepři má ramena,
omyj mé rány,
vždyť ty sama nejlépe víš,
jak se k tobě chodím
usmířit rozlícená
a utrápená.

Úplňková noci,
plná hvězd, nedej,
abych znovu klesla...

Ohlížím se
a čekám jeho stín,
jeho siluetu mezi stromy,
jak mne následuje domů.
Ale vidím jen stín,
jen mihotavý odraz
čehosi-
-snad tvého svědomí,
které tě už svévolně opustilo,
ale tebe není vidět,
ty jsi znovu zapomněl,
ty ses znovu ztratil,
snad jako bys očekával,
že jako tvé svědomí,
odejdu i já,
ztracená,
zničená,
osamělá...