|
Jen taková malá, okamžiková...
|
Usedá večer
a z návrší hor
plaší se vítr
a možná
dnešky už rozevlál
jen ještě jednou
můj vánku foukni
ať sukýnky květů
třešňových
roztančí bělostný bál
a z návrší hor
plaší se vítr
a možná
dnešky už rozevlál
jen ještě jednou
můj vánku foukni
ať sukýnky květů
třešňových
roztančí bělostný bál
04.12.2016 13:59
Zamila
Roztomilá, úplně vybízí k jasným třešňovým představám ... :-)
04.05.2016 15:17
slnečnica: Tak to mám radost, díky... Jsem rád, že jsi nakoukla do zdejších končin :)
04.05.2016 06:42
Překrásná, představy probouzející náladovka. Takové mám moc rád. Opravdu se ti povedla :-)
03.05.2016 15:54
Nikytu: Amelie M.: Yana: vanovaso: To mě moc těší a mám radost, že se Vám líbí, snad se mi tu lehkost podařilo aspoň trošku do básně promítnout. Děkuji za zastavení a milá slova, snad nebude vadit, že takhle dohromady...
03.05.2016 14:17
Je něžná jako kvítečky třešní a jarní větřík, co je po kraji rozfouká, tak neuchopitelná
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.