 27.04.2016 4 892(9) 0 |
ZE SRDCE,PŘI SVÍČCE
... ............. ...... ........... .
Je noc.A já při svitu svíčky píši ti
tyto řádky.
Je noc.Ta slova dávám tobě,psané
z čisté lásky.
Je noc.A já dobře vím,že měl bych
dávno spát.
Tu moc.Říkáme jí láska,chtěl bych
ti jí tolik dát.
Každou noc vedle tebe usínat a
ráno se budit.
Přeji si moc být jen s
tebou,radovat se,stejnou cestou
chodit.
Už pár let žiji s Flashem
sám,avšak opuštěný nejsem.
Tebe totiž ve svém srdci mám-
díky tomu vím,že žiji,že jsem.
V životě jsem potkal mnoho lidí.
Lišili se tím,že každý byl trochu
jiný-unikát.
Ale na světě už to tak chodí,že
někdy necháváme vztahy zanikat.
Dnes už ale vím,že každý máme
možnost volby.
Rozhodovat,kdo zůstane po
našem boku.
Přátelství jsou jako olejové malby.
My je tvoříme,krok po kroku.
A ty barvy,do kterých namáčíme
každý svuj štětec,
určují náš směr a jaký obraz
vlastně vznikne.
Na jednom plátně třeba malovaný
světec,
na jiném zas,černočerné zlo
vznikne.
Nejsem sice žádný malíř,ale svůj
obraz si také maluji.
Nevím kdy bude hotov a bude
konec,ale vím moc dobře koho
miluji.
Ty jsi totiž bytost,kterou nechci
nechat odejít pryč.
Jsi totiž člověk,se kterým chci žít.
Však kdyby jsi cítila to
jinak,klidně křič.
Ale mé city budou stejné.Budu
dál o tobě snít.
Je noc.Plamínek svíčky tančí beze
strachu,že jednou zhasne.
Proč by se přeci bál?Když veškeré
bytí bylo,je a vždy bude tak jasné.
Nemít obavy z ničeho,co v životě
nás muže potkat.
Žít život na plno.Smát se
milovat,snít a občas plakat.
Dospívat a pak zase stárnout.Hrát
si a činit se šťastnýmy.
Lehnout si na trávu,na strom i
dno si sáhnout.
Být sám a jindy zas s jinými.
A proto tu chvilku co na tomto
světě mohu být,chtěl bych trávit s
tebou.
Dobrým i tím zlým spolu jít-
jasným dnem i nocí temnou.
Tak se za to na mě prosím
nehněvej.
Vždyť za sto let už tu ani jeden
nebudem.
Co si přeješ a chceš v životě
udělej,
i kdyby to mělo znamenat,že
spolu nebudem.
Dělej věci,které víš že naplňují tě
štěstím.
Miluj lidi,které milovat chceš.
Duše chce slunce-né stín.
A pak tě hřeje všude kam jdeš.
Nenech se ovládat jako loutka
která není sama sebou,ale tím
kdo ji vede.
Proto že pak nemusíš se
obávat,že na cestu kam jsi
nechtěla,ti tvá noha sjede.
Buď šťastná.Buď sama sebou i
když se to někomu nemusí líbit.
Proto že jen tak jsi skutečně
krásnou.
A na blízké se štěstí a láska bude
od tebe šířit.
Mám tě moc rád a děkuji
vesmíru.Jsem vděčný,že mi tě
daroval.
Přeji si a vždy budu,aby jsi
dosáhla svých snů a život tě
miloval.
... ............. ...... ........... .
Je noc.A já při svitu svíčky píši ti
tyto řádky.
Je noc.Ta slova dávám tobě,psané
z čisté lásky.
Je noc.A já dobře vím,že měl bych
dávno spát.
Tu moc.Říkáme jí láska,chtěl bych
ti jí tolik dát.
Každou noc vedle tebe usínat a
ráno se budit.
Přeji si moc být jen s
tebou,radovat se,stejnou cestou
chodit.
Už pár let žiji s Flashem
sám,avšak opuštěný nejsem.
Tebe totiž ve svém srdci mám-
díky tomu vím,že žiji,že jsem.
V životě jsem potkal mnoho lidí.
Lišili se tím,že každý byl trochu
jiný-unikát.
Ale na světě už to tak chodí,že
někdy necháváme vztahy zanikat.
Dnes už ale vím,že každý máme
možnost volby.
Rozhodovat,kdo zůstane po
našem boku.
Přátelství jsou jako olejové malby.
My je tvoříme,krok po kroku.
A ty barvy,do kterých namáčíme
každý svuj štětec,
určují náš směr a jaký obraz
vlastně vznikne.
Na jednom plátně třeba malovaný
světec,
na jiném zas,černočerné zlo
vznikne.
Nejsem sice žádný malíř,ale svůj
obraz si také maluji.
Nevím kdy bude hotov a bude
konec,ale vím moc dobře koho
miluji.
Ty jsi totiž bytost,kterou nechci
nechat odejít pryč.
Jsi totiž člověk,se kterým chci žít.
Však kdyby jsi cítila to
jinak,klidně křič.
Ale mé city budou stejné.Budu
dál o tobě snít.
Je noc.Plamínek svíčky tančí beze
strachu,že jednou zhasne.
Proč by se přeci bál?Když veškeré
bytí bylo,je a vždy bude tak jasné.
Nemít obavy z ničeho,co v životě
nás muže potkat.
Žít život na plno.Smát se
milovat,snít a občas plakat.
Dospívat a pak zase stárnout.Hrát
si a činit se šťastnýmy.
Lehnout si na trávu,na strom i
dno si sáhnout.
Být sám a jindy zas s jinými.
A proto tu chvilku co na tomto
světě mohu být,chtěl bych trávit s
tebou.
Dobrým i tím zlým spolu jít-
jasným dnem i nocí temnou.
Tak se za to na mě prosím
nehněvej.
Vždyť za sto let už tu ani jeden
nebudem.
Co si přeješ a chceš v životě
udělej,
i kdyby to mělo znamenat,že
spolu nebudem.
Dělej věci,které víš že naplňují tě
štěstím.
Miluj lidi,které milovat chceš.
Duše chce slunce-né stín.
A pak tě hřeje všude kam jdeš.
Nenech se ovládat jako loutka
která není sama sebou,ale tím
kdo ji vede.
Proto že pak nemusíš se
obávat,že na cestu kam jsi
nechtěla,ti tvá noha sjede.
Buď šťastná.Buď sama sebou i
když se to někomu nemusí líbit.
Proto že jen tak jsi skutečně
krásnou.
A na blízké se štěstí a láska bude
od tebe šířit.
Mám tě moc rád a děkuji
vesmíru.Jsem vděčný,že mi tě
daroval.
Přeji si a vždy budu,aby jsi
dosáhla svých snů a život tě
miloval.
16.05.2016 - 01:16ˇYe by výkřik nenaplněná touhy po lásce? Snad bys měl to vyznání směřovat přímo dotyčné osobě! Člověk nemá podléhat pocitu, že pro druhého není třeba dost dobrý, protože si moc nevěří. Lepší je to zkusit a třeba riskovat odmítnutí, než si později vyčítat svoji přílišnou bázlivost! Nebo je to jen pozdní seznání, že to, co ztrácíme, má pro nás náhle vyšší cenu?
Ještě poznámka k formě: Zkus po tečce a čárce zařadit mezery, jednak tam mají být, jednak to bude přehlednější. A doporučil bych rozdělit i ten text, v sevřeném tvaru nevynikne to, cos chtěl říci a i ta moudra tam jaksi utonou...:-)
Ještě poznámka k formě: Zkus po tečce a čárce zařadit mezery, jednak tam mají být, jednak to bude přehlednější. A doporučil bych rozdělit i ten text, v sevřeném tvaru nevynikne to, cos chtěl říci a i ta moudra tam jaksi utonou...:-)
28.04.2016 - 14:35Možná to někoho nadchne, na mě je to strašně dlouhý vyznání, já bych si ho asi ani nečetla, promiň, mě by nudilo
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ze srdce při svíčce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Za každým...
Předchozí dílo autora : ...Nad námi...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
