Pokušení

 desde
 29.04.2008
 básně/ostatní
5
1830 (13)
0
Tvůj pohled který pálí,
svléká,
skrz naskrz mnou proniká
že stydím se za své já,
své bytí
a schovávám vše
co skrýt se dá.
Své ruce,
výraz,
vše co je i schází.
A duše nahlas volá,
jak ryba v síti
sebou hází,
že mám jen obavy.
Né slova.
Strach,
z vlastních myšlenek,
aby nenastala shoda.
Strach z činů,
které,
kdyby byly...
a být by mohly...
jen by potvrdily,
žes pro mne pokušením
a běda.
Když mu neodolám.

Ze sbírky: NAVŽDY UŽ BUDU S TEBOU
 12.04.2013 12:35
 estetickalasicka
naprosto výstižné... četla jsem víckrát... moc se mi líbí. Hlavně ten závěr... :)
 29.04.2008 19:20
 prostějanek
občas není špatný neodolat :)
 29.04.2008 16:06
 gabkin
Ta míra je daná, kam až sahá snění, kde již tenký led s názvem pokušení.
 29.04.2008 14:42
 Lizzzie
opovaž se neodolat:)...je gradující:)...to se mi líbí:)
 29.04.2008 12:21
 estrellita
moc se mi libi...rozumim ti...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.