Báseň básni závidí.
Ty máš volný verš a lásku v něm,
já jen rýmy srandy plné,
vážnosti nemaje.
Vidíš, já tak ráda bych se smála,
líčka křivila,
ale jen slzy rozdávám.
Příběh vyprávíš,
srdce svíráš,
lidem nedáš spát.
A já jen se křenit umím.
Chci být kratší,
se slůvky si hrát,
jen tak třepetat se na jazyku.
Proč já jsem taková a ne jiná?
A proč já?
Jak už to bývá,
třetí se směje,
to když jejími řádky teď plujete.
Ty máš volný verš a lásku v něm,
já jen rýmy srandy plné,
vážnosti nemaje.
Vidíš, já tak ráda bych se smála,
líčka křivila,
ale jen slzy rozdávám.
Příběh vyprávíš,
srdce svíráš,
lidem nedáš spát.
A já jen se křenit umím.
Chci být kratší,
se slůvky si hrát,
jen tak třepetat se na jazyku.
Proč já jsem taková a ne jiná?
A proč já?
Jak už to bývá,
třetí se směje,
to když jejími řádky teď plujete.
08.02.2016 12:42
Nesedí mi tam věty typu: a já jen se křenit umím / proč já jsem taková ... Jsou špatně konstruované, drhne to.
07.02.2016 23:12
Moc hezká úvaha se mezi řádky třepetá. Ono přinést úsměv bývá kolikrát těžší než tu slzu vyvolat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.