V obchodě

Obracím kapsy naruby a hledám. Zapomenuté stmívání, neobratná slova, strach ze samoty, kapesník, déšť z předvčerejška. Aha konečně: začátek snu a pět zrnek loňského léta. Oboje jí vložím do dlaně a omluvně vracím všechny své starosti co nejhlouběji do kapsy. Pečlivě prohlíží střípky slunečního svitu, pečlivě utírá pult tam, kde můj déšť nechal loužičku, pečlivě nasazuje spokojenou masku. Z regálu za sebou vytáhne miniaturu pokojíčku, uloží začátek snu mezi hvězdy na stropě, aby jí vyrostl. Bojím se o něj, když ho tam vidím ztraceného v mezihvězdném prostoru, ale už mi nepatří. "Pruhy z cirkusového stanu, říkáte?" Její hlas mi tancuje kolem uší s pečlivou vtíravostí. "Žluté a červené, prosím." Má odpověď se sotva odváží opustit mé rty. Přinese krabičku. Vejdou se do ní přesně tři proužky pevné plachtoviny. Prohlédne si znovu sluneční svit a neduživý sen a dá mi je nezabalené. Opatrně je poskládám do kapsy. Otevřu dveře. Zavržou. Nesměle se rozloučím, ale ona už spokojenou masku uklidila pod pult, pět zrnek loňského léta vložila mezi zuby a na mě se ani nepodívá. Doma obracím kapsy na ruby a nacházím. Zapomenuté stmívání, neobratná slova, strach ze samoty, kapesník a tři pruhy pevné plachtoviny zešedlé a promáčené předvčerejším deštěm. Šiju z nich novou kapsu, do které ukládám dnešní svítání, kapku moře a jediné zbylé zrnko loňského léta.