 31.01.2016 3 826(10) 0 |
Ruka natažená do tmy
prsty skoro dotýkajících se větrů.
Padáš stále výš.
Vlny pohrávají si a ty se bojíš,
že se roztočíš.
Rostoucí obdiv nad širokou škálou
mořem zaplavených nadějí
tě nenechá zavřít oči.
Kde je konec?
Pokusíš se stáhnout víčka,
jenže skutečnost je věčná.
Zastavte to!
Srdce buší na poplach.
Dech se krátí,
nelze už víc řvát.
prsty skoro dotýkajících se větrů.
Padáš stále výš.
Vlny pohrávají si a ty se bojíš,
že se roztočíš.
Rostoucí obdiv nad širokou škálou
mořem zaplavených nadějí
tě nenechá zavřít oči.
Kde je konec?
Pokusíš se stáhnout víčka,
jenže skutečnost je věčná.
Zastavte to!
Srdce buší na poplach.
Dech se krátí,
nelze už víc řvát.
31.01.2016 - 15:42Darek: mozna he to jen muj pocit ale prijde mi jako bys skladala lego a ne basen - jako by bylo kazde slovo planovite polozene ... Ja nerikam ze je to spatne jen to pro me nema tu pkynulost...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hurikán : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Křídla Anděla
Předchozí dílo autora : Vteřina
