Dvojkřik

Pád havraních křídel
pár holubích hnízd se řítí
zasviští vzduchem osten pírka
"No tak uleť, leť si ty křehotinká...
jaká jsi kdysi byla
malinká, ale nyní
fádní, přebytečná, nákladná...
jak hypotéka."
Nestíhám ty tvý potřeby
ceny, platby, obědy
a kolik protočíš, když se ve snech mácháš?
Proč už si sama nevyděláváš?
Ležíš v posteli, učebnice, cizí jazyky,
věty, pojmy, zkrátka nesmysly...
Co se to učíš, nejde mi na mysli.
Protivná jak týden v práci,
mý dětska pěkný darebáci!

To jsou mi věci, kéž by jsi věděla,
že tak špatná nejsem docela.
Své mouchy mám, ty šmouhy na mé reputaci...
křiklavé smyčky pocitů a ty výrazy,
když se mi zrovna nedaří...
nejradši bych se neviděla
přesto toužím, toužím, přeji si a chci...
v tvých očích být jednou z nejlepších.