Mlčení....

Mlčení v davu,na ulici
protloukáme se jak rozervaní Vlci
ve svých temnotách řvoucí do noci
kde chodíme pro cit,tolik bosí
bloudíc ve světlu,hledajíc svíci
někde žádné slovo,co se kácí
když se jako svítání,vždycky vrací
co ta tvá nicota,v bezmoci
není ti lhářko pomoci.

Jen tvé tělo,co jak loutna
se rozeznělo
zem tolik pustá
o Lži vyprávělo
když zašeptají ptáci
Mlčeli v davu na ulici.

Ve skrytu vášní,sliby kosí
vždyť prosí
kdo lhářům věří,a jen dál nosí
svá nesplněná přání
pocit z luk vlání
tvých frází,věty z milování
Šeptejte Milencům do noci
jen slova ve své moci
stín v klínu,vyhledaní
když neprosí
co nám schází
jsou to Loutky,co se vždycky vrací
když nemůžou už spát,
pozdě zapadat
s úsměvy na líci
mlčeli v davu na ulici.

jen se tolik ptáš?
jak se blázne máš
vždyť slova v tichu dohoří
Krev se v žilách vaří
Jak píseň co tiše zní
Za slova tiše Nahlédni
lháři v bezmoci
v pozdní noci
ticho musí krájet
jen když nechce se nic Vracet
pozdě se vrací
ty myšlenky na ulici.

Ti co mlčí
Kráčí
mlčení v davu na rozcestí
krasu tolik světicí
pro ticho věřící
bez možností

Mlčeli v davu
počítat bez citu své hry
pozdě tolik vrací
nepřiznané Prohry.
protloukáme se,a věříme
že si spolu zazpíváme
jako dva vlci
Co kráčí ulicí.