Vzpomeň si na to, jak jsme se smáli,
při dešti, ve sněhu, v blátě si hráli,
vzpomeň si na čas, kdy nebyly starosti.
Do setmění na louce,
v říši našich snů,
jak málo bylo těchhle dnů,
kdy tropili jsme hlouposti.
Hledali jsme čtyřlístky
a stavěli paláce z písku,
foukali si bolístky,
pokaždé, když jsme si zadřeli třísku.
Vzpomeň si, kdy jsme se naposled smáli,
vzpomeň si, kdy jsme se dětsví vzdali.
Vyrostli jsme.
při dešti, ve sněhu, v blátě si hráli,
vzpomeň si na čas, kdy nebyly starosti.
Do setmění na louce,
v říši našich snů,
jak málo bylo těchhle dnů,
kdy tropili jsme hlouposti.
Hledali jsme čtyřlístky
a stavěli paláce z písku,
foukali si bolístky,
pokaždé, když jsme si zadřeli třísku.
Vzpomeň si, kdy jsme se naposled smáli,
vzpomeň si, kdy jsme se dětsví vzdali.
Vyrostli jsme.
28.12.2015 21:38
Zamila: Vím, tam mě zatím nenapadlo nic lepšího. Zkusím o tom ještě popřemýšlet. Díky. :-)
28.12.2015 19:00
Zamila
Až na "snů - dnů" je to vcelku fajn :-) Každopádně nutí k zamyšlení :-)
18.12.2015 11:08
Co blbneš, v devatenácti to bylo ještě super, jen se u těch her trošku hulilo no.-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.