přidáno 23.04.2008
hodnoceno 1
čteno 997(16)
posláno 0
Do bílé tmy křičím,
nikdo mě neslyší.
Sama sebe ničím,
vlastní ruka mé rty utiší.

Přesto se ohlédnou,
němé tváře kolem.
Skrze mě pohlédnou,
"Vypořádej se sama se svým bolem".

Slzy stékají, prašné a suché,
nechávají stopu jak had v písku.
Můj křik slyší jen ucho hluché,
v srdci mám nejednu třísku.

Z velké výšky v přízemí,
skáču.
Zakázané ovoce i území,
pláču.

Využijí, odkopnou,
šeptem křičím do davu.
Kus mého srdce zase uloupnou,
nevydržím..mám obavu...

přidáno 23.04.2008 - 15:26
vydrž, pak vydržíme i my ostatní, život snad má někde schované i ty lepší části... slyšel jsem o nich v příbězích... (pro děti)

báseň je bolestně pěkná, krásná přirovnání... děkuji

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Naruby : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pro maminku
Předchozí dílo autora : Když mi to dovolíš...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku