Má veselá jitra

„Vstát či nevstát, to je oč tu běží…“ Tato věta mi probíhá hlavou každé ráno, když mě probouzí začátky písně adrenalin jakožto mého budíku. Měl bych si nastavit melodii, která mě přinutí vstát a vrhnout se do každodenních povinností. Na druhou stranu je pravda, že mít tam něco neposlouchatelného, tak bych konečně zjistil, co se stane s mým mobilem po vyhození oknem z 3. patra. Tímto argumentem taky končí mé rozhodování mezi pohodlností a zodpovědností i přesto, že se snažím být zodpovědný sebevíc. Problém bude zřejmě s mou vůlí v téhle věci a taky s nechutí kdykoliv, cokoliv změnit.
No nic je čas vstávat. Nejdříve je třeba zapnout notebook a podívat se na dnešní počasí. Hned na to bych měl notebook vypnout a jít už něco dělat, ale chyba lávky. Už napůl automaticky najedu na facebook.com a začínám chatovat „jen na pár minut“. Po „pár minutách“ koukám na hodiny a zjišťuji, že opět nestíhám. V rychlosti nachystat zuby umýt oblečení obout svačinu, sbalit boty a letět na tramvaj, která mi před očima ujíždí.
Opět si říkám, že příště bych měl být zodpovědnější, ale už teď vím, že mám příliš slabou vůli a budu zase raději pohodlný jako vždy.