Přemýšlení o životě

Sedím a jen tak přemítám
v hlavě já zmatek mám
proč mraky jsou tak nízko
tak daleko a přeci tak blízko

Kam zmizel svět co sem měl rád
sám sebe já se ptám
komu patří moje city
té největší intezity

Každý den potkávám známe tváře
ke každému z nich se nějaká vzpomínka váže
někomu dal sem i kousek sebe
snesl mu modré z nebe

Proto mám srdce otevřené dokořán
nemohl bych tu zůstat sám
a tak se občas sám sebe ptám
zda dotknu se někdy nebeských brán

Děkuji za to že jste mi oporou
před mými stavy železnou závorou
mnoho sem prožil
nebylo toho málo ne vždy při mě štěstí stálo

Ale jak říkám vše v životě má svůj smysl
proto je dobré mít čistou mysl
každý z nás má své nedostatky
po čase ohlíží se zpátky

Každý sme jiný
to ví každý z nás
máme jiné názory i jiný hlas
proto je občas těžké lidské soužití
když někdo se chytne do sítí
potom je těžké naše bytí
když nám jde o holé přežití

Proto si toho co máš važ
čestný a hrdý se být snaž
lidi co máš rád tak si chran
lidská hloupost je ta největší zbran