Prší,
tak magicky...
...a v kapkách dešťových
snáší se pláč i smích,
všechny mé iluze,
touhy a sny.
A svět se roztančí
v duhových pohybech,
prostor se rozezní
šepoty Múz...
Do duše dere se
krása, co bere dech...
...hýčká mě v náručí
můj vlastní
animus.
tak magicky...
...a v kapkách dešťových
snáší se pláč i smích,
všechny mé iluze,
touhy a sny.
A svět se roztančí
v duhových pohybech,
prostor se rozezní
šepoty Múz...
Do duše dere se
krása, co bere dech...
...hýčká mě v náručí
můj vlastní
animus.
Ze sbírky: Žena něžně zasněná
23.10.2015 19:04
Zamila
Je pěkná. Slovo "sny" bych změnila na "hřích", "šepoty" bych dala do jednotného čísla a "animus" bych nahradila něčím jiným :-D Pro větší libozvučnost a silnější závěr. Jinak se mi ale líbí ;-) :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.