|
každé ráno je stejné a přece tak jiné a proto tu stojí i za to žít :)
 13.10.2015 0 633(6) 0 |
Každý ráno pořád to stejný
v autobuse se stejnými lidmi
co jedou do školy a do práce
na sedadlech vlasů chomáče
V autobuse sedí a jen tak se šklebí
z okna na domy a auta hledí
a já sem ten co se směje
pro mě je nepřípustná i kapka beznaděje
Jakmile uběhne hodina
zastávka přijde povinná
všichni vystupují a člověk by se bál
aby ho náhodou někdo neušlápal
a já spěchám honem na zastávku
kde potkávám svojí kamarádku
spolu se vždy zasmějem
ona mě přivítá krásným úsměvem
potom vyrazíme do školy
povídáme si co nás bolí a nebolí
Každý ráno je stejný
a přece jiný
někdy dobrou náladu mám
a někdy mě dohání splíny
ale proto je tak krasné žít
a pár přátel kolem sebe mít
v autobuse se stejnými lidmi
co jedou do školy a do práce
na sedadlech vlasů chomáče
V autobuse sedí a jen tak se šklebí
z okna na domy a auta hledí
a já sem ten co se směje
pro mě je nepřípustná i kapka beznaděje
Jakmile uběhne hodina
zastávka přijde povinná
všichni vystupují a člověk by se bál
aby ho náhodou někdo neušlápal
a já spěchám honem na zastávku
kde potkávám svojí kamarádku
spolu se vždy zasmějem
ona mě přivítá krásným úsměvem
potom vyrazíme do školy
povídáme si co nás bolí a nebolí
Každý ráno je stejný
a přece jiný
někdy dobrou náladu mám
a někdy mě dohání splíny
ale proto je tak krasné žít
a pár přátel kolem sebe mít
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Každé ráno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kronika života
Předchozí dílo autora : Hanácká
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Mlčeti Zlato» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
