|
Snad pobaví i starší.
 23.08.2015 5 2130(10) 0 |
Volá žabák na žabičku,
nemocnou já mám nožičku,
malý úraz, to se stává,
na nohu mi šlápla kráva.
Straka, když se domu hnala,
na cestu moc nekoukala,
promiňte, hned zabučela,
já vás v trávě neviděla.
Ošetření zajistila,
mlékem účet zaplatila,
o mé zdraví moc se bála,
hodinu tam proplakala.
Na louku mě vezla klusem,
jel jsem kravským autobusem,
smutné oči Straka měla,
odškodnit mě tuze chtěla.
Bylo mi ji vážně líto,
proto tvrdím, nebolí to,
oddechla si kravka milá,
pak mě vroucně políbila.
nemocnou já mám nožičku,
malý úraz, to se stává,
na nohu mi šlápla kráva.
Straka, když se domu hnala,
na cestu moc nekoukala,
promiňte, hned zabučela,
já vás v trávě neviděla.
Ošetření zajistila,
mlékem účet zaplatila,
o mé zdraví moc se bála,
hodinu tam proplakala.
Na louku mě vezla klusem,
jel jsem kravským autobusem,
smutné oči Straka měla,
odškodnit mě tuze chtěla.
Bylo mi ji vážně líto,
proto tvrdím, nebolí to,
oddechla si kravka milá,
pak mě vroucně políbila.
27.08.2015 - 22:21Jen mě tak napadlo, byl-li by ten žabák zakletý, v co by se as proměnil, po tom vroucím kravském polibku? ;o)))
24.08.2015 - 12:44Zamila
Roztomilý, no :-) Z toho by měl Puero určitě radost ;-)
23.08.2015 - 19:01Pěkné! Tak tohle by snad nikdo košilatou básničkou nazvat nemohl! :-p
Měl bys psát verše pro leporela...:-)
Měl bys psát verše pro leporela...:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poraněný žabáček : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Instantní děti
Předchozí dílo autora : Kocour a koťata
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Jiskřička [18], jana.roz@seznam.cz [17], Kirsty [17], něco končí [14], Conely [9], cavansit [8], Andrea [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
