|
Trochu cesta..:)
|
Sama (se) sebou
Já nevěděla jsem si s tebou rady,
bylas mi překážkou.
Chtěla jsem my,
byla jsem jen já.
Odmítla jsem tě.
Hledala jsem střed.
Však místo rubu
zvolila jsem líc.
Ve snaze přiblížit se celku,
tak vzdálila jsem se jen sobě.
Bez já nebylo cest,
jen samotný okraj.
Až tam jsem pochopila,
co je nejdůležitější..
Milované já.
Z nevýhody byla výhoda,
z neštěstí štěstí,
a z já..
konečně my!
Proto odpouštím si, samoto,
nebylas to ty,
byla jsem to já.
Já nevěděla jsem si s tebou rady,
bylas mi překážkou.
Chtěla jsem my,
byla jsem jen já.
Odmítla jsem tě.
Hledala jsem střed.
Však místo rubu
zvolila jsem líc.
Ve snaze přiblížit se celku,
tak vzdálila jsem se jen sobě.
Bez já nebylo cest,
jen samotný okraj.
Až tam jsem pochopila,
co je nejdůležitější..
Milované já.
Z nevýhody byla výhoda,
z neštěstí štěstí,
a z já..
konečně my!
Proto odpouštím si, samoto,
nebylas to ty,
byla jsem to já.
15.05.2015 21:15
Netradiční forma, možná to není tak úplně poezie... ale vlastně je v tom určitá hravost, asi i se slovy, je to tak trochu hádanka. Ale já jí rozumím a tím mě oslovuje. :-) A nejlepší ta poslední sloka... s tou souzním :-) Jo a oceňuju hříčku v názvu ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.